17. října 2011

Jak jsme se s Jonášem sžili a Matějovo první kličky a uzlíčky

Ani jsme okem nemrkli a 7 týdnů uteklo jako voda. Z malého miminečka máme doma celkem použitelný miminko.

Když se Jonáš narodil vážil nejakých 3,5 kg a teď má 5,75kg - zhruba o kilo víc než Matěj ve stejném věku (porodní rozdíl mezi nimi byl cca 0,5kg). Z čehož vyplývá, že Jonáš je životamilec, dobrý savec a odolný jedinec. Jediný co ho pro jeho veliké a hodně najedené břicho trápí jsou tzv. větry, čili prdíky normálně řečeno střevní koliky. Je úplně jedno co jím a posílám do mlíka, je úplně jedno, jaké všechny kapičky jsme vyzkoušeli. Jak řekl náš pan Dr. Voštěp - když on má to břicho tak nažraný, že ty kapky fungovat nemůžou. Jonášovi je to ale jedno, žere spokojeně dál a večer co večer nám tu pak řve jak zákon káže a dává nám najevo, jak je ten svět vůči miminkům nespravedlivej.
A abychom ho pořád jenom nepomlouvali.... podíváme se co všechno zvládl Jonáš během prvniho měsíce života a nejlíp rovnou s fotkama:


Těžce v pohodě



Vešel se velkýmu bráchovi na klín

Poprvé na procházce

Zajícová komboška mu byla akorát (na velkým bráchovi kdysi plandala)

Kuk, já jsem tady taky

Poprvé se koupal 31.8. 

Při koupání v kýblu usínal

Jídlo vždy a všude

Mezitím Matěj testoval pilotní kabiny....

... a hasičskou výzbroj...

... lezecké dovednosti...

Jonáš průběžně spal a jedl a jak vidno rostl.

V půlce záři jsme se vydali na Křivoklátské panování.

Vytvořili ozdobu do kuchyně...

zastříleli si z kuše....

a Jonáš? ... jo náš Jonáš spinkal a prospinkal i salvy z děla.



O den později se Matěj a Ilja zúčastnili Babického čtvrtmaratonu

Matěj na startu čtyřstovky...

Doběh do cíle na prvním místě...

Tatínek čtvrtmaraton (rozuměj 10km a kousek) doběhl

Matěj nejn že doběhl, ale téměř zvítězil - o prsa korejské závodnice skončil druhý. A Jonáš? Ten stále spal.

Večer se nám povedly první kličky na lezečkách... Máme doma velkýho kluka

Výlety s bráchou

Kokořínsko na kole - první veliký výlet - 25km

Machr Matěj i machr táta.

I výlet k Houmlesům pro cibuli prospal

Dýně se mu libily víc.

Ležet se na nich ale nedá.

Matěj to dokázal.

Kuk na bábu.

Stále kulatější miminko.


První úsměvy - 7 týden života

Kuk na mámu i na tátu..... už tolik nespím.


7. září 2011

Jak se Jonáš vylodil

Jonáš ve velrybím břiše lebedil celých 37 týdnů a 4 dny přesně. Po páteční kontrole u doktora... branka otevřená na dva prsty - stav tedy stejný jako před týdnem. V pátek mělo počasí na programu 3 bouřky během dne  a poslední byla asi v 8 večer. Matěje si odvezl děda na ryby, my šli v klidu na večeři. Na nic jsem neměla chuť a celý den jsem jedla jen broskve... nějak jsem se prostě necejtila ve svý kůži. Ale břicho nic, netvrdlo, nepadalo dolů. Po večeři jsme ještě poseděli v krámě u sousedů a v deset večer jsme se rozcházeli s pozdravem, dneska ještě nerodíme...

V půl pátý ráno mě probudila první kontrakce. Asi ještě tři další se daly vydržet v posteli - byly po cca 15 minutách. Další jsem už šla funět do obýváku a interval se zkrátil na cca 10 minut. Ilju jsem probudila s tím, že si jdu dát vanu, že ještě může tedy ležet. Vanu jsem dala, ale jen na chvíli. Oproti Matějovi nepomáhala. Bolest z kontrakcí nešla kupodivu do kříže jak jsem čekala, ale rovnou dolů. Ani nevím kolik bylo - asi půl šestý, možná šest a budila jsem Ilju znova, ať jde snídat, že za chvíli pojedeme. Stihla jsem ještě vyžehlit čepičku pro prcka a nachystat z půdy autosedačku. Ilja pověsil prádlo z pračky a já pak velela ústup směr porodnice, kontrakce nabraly grády a já měla tak nějak tušení, že není čas zjišťovat kdo je kdo.

Do nemocnice jsme dojeli v 7:00, chodbou k výtahu jsem prošla bleskovou rychlostí - chození pomáhalo přežít kontrakce. Do třetího patra jel výtah nekonečně dlouho a kontrakce ve výtahu byla chuťovka (nešlo při ní chodit). Zvoníme na porodnici, čekáme na chodbě. Za chvíli vyšla sestřička a říká, proč neťukáme na dveře ... bože co já vím, když tu mají zvonky tak zvoním ne? Sestra mě připojuje na nutný monitor... můžu prý pochodovat na délku kabelu, ale čidlo musím mačkat do břicha, aby chytalo ozvy... bomba... to vzdávám a snažím se prodejchat kontrakce v sedě na křesle. Sestra mezitím hledá můj porodopis, že ho nemůže najít. Sqěle. Tuhle hru na monitor provozujeme asi 10 minut, kdy poslední 3 stahy už musím z křesla vstávat. Sestře celkem v klidu říkám, že už to prodejchat nejde, že už musím tlačit, kde je doktorka.

Doktorka přiběhla ze sálu, bleskové vyšetření potvrdilo mé doměnky, že už rodíme...sláva, konečně mi to dovolí   :-D  Ještě mě nutně hnali na porodní sál, nutně mě doštelovali do klasické porodní polohy... chtěla jsem zůstat v kleče, ale to se jim nevím proč nelíbilo. Ilja se tak tak stihl převlíknout a došel na první a zároveň poslední tři zatlačení.





Pak už jsme jen psali zprávu - tedy Ilja jí psal:

Ahoj, v rekordním čase 27 minut se závažím 3,5kg a o velikosti necelý půl metr protíná cílovou čáru Jonáš Iljuchin. Děkujeme za potlesk.

Jonáš se vylodil 20.8.2011 v 7:27, velryba atak přežila. Tak doufám, že přežije i nadále.

PS: hodnocení našeho porodu lékařským personálem byl asi takový: "Pokud chystáte ještě potřetí, tak do porodnice nejezděte, to už nestihnete." Takže příště rodíme doma... paráda.